V blízkých Alpách ledovce tají, ve vzdálené Patagonii a Transhimálaji rostou. Na Kilimandžáru ledu ubývá, ale ne kvůli klimatické změně, nýbrž kvůli vykácení deštného pralesa u úpatí. K vrcholku stoupá mnohem sušší vzduch a ledovec se zmenšuje. Jednoznačná situace nepanuje ani v Antarktidě. Oblast od jižního pólu (vpravo dole) k nejjižnější části Tichého oceánu, Rossovu moři, vidíme na satelitním snímku NASA.

Porovnání družicových snímků 34 ledovců na celkem 700 km pobřeží nejjižnějšího kontinentu spolu s historickými mapami od roku 1955 do roku 2015 let ukazuje nulový ústup ledu v oblasti západního Rossova moře. Autoři ve své studii doslova uvádějí: „Stabilita těchto ledovců ostře kontrastuje s jejich rychlým ubýváním na Antarktickém poloostrově a napovídá, že žádná významná klimatická změna nepostihla tuto oblast Antarktidy“ (míněna západní část Rossova moře).

Globální klimatické modely (GCM – global climate model nebo general circulation model), na jejichž základě Mezivládní panel pro změny klimatu, angl. Intergovernmental Panel on Climate ChangeIPCC^? , předpovídá výrazný nárůst teploty v příštích desetiletích a s tím spojené katastrofy, jsou naprosto nedostatečné. Od svého vzniku v devadesátých letech nesouhlasí jejich předpovědi s realitou.. Skutečné teploty jsou nižší než předpovědi.

GMC modely jsou matematické modely proudění v atmosféře a v oceánech Země. Vycházejí z Navierovy-Stokesovy rovnice (viz obr.), která popisuje proudění tekutin, řešené pro rotující kouli (Zeměkouli) při daném toku slunečního záření. ANN modely, které fungují jako umělé neuronové sítě (angl.artificial neural network), předpovídají výrazně nižší vzrůst teplot. Jejich výhodou je, že na rozdíl od GMC mohou odhalit i vztahy a zákonitosti, které nám uniknou. To však neznamená nezbytně, že by předpovědi musejí být správnější. Potvrdit je může jenom srovnávání se skutečně naměřenými daty.

Více najdete v rozhovoru o globální změně klimatu.